Vstříc novým výzvám a boji se strachem

Nořím se do svých myšlenek a pocitů a přemítám o událostech posledních dní. Po náhlém, nikoliv však unáhleném útěku z Harrachova se navracím do svého pražského života. Poohlížím se po práci, scházím se s přáteli a otevírám se novým výzvám a příležitostem.

Jedním z nich je online kurz italštiny, s níž jsem začala před pár roky a velmi mě bavila. Mám známého v Itálii, kterému ale dokážu jen napsat Jak se máš a Mám se dobře, a mám tak motivaci pokračovat v učení, abych s ním mohla vést i sofistikovanější debaty v tomto temperamentním jazyce. Nejdřív jsem sice přemýšlela, že bych si ještě vylepšila svou němčinu na Top úroveň, ale poté jsem si uvědomila, že bude užitečnější vypilovat další jazyk na komunikativní úroveň. Tak se do učení brzy vrhnu!


Zároveň odepisuji na pracovní inzeráty, zasílám CV, sepisuju motivační dopisy. Nabídek zatím příliš mnoho není, ale jsem přesvědčená, že dříve nebo později si něco pěkného najdu. Další aktivita, která mě čeká, je dokončování úprav na mé první knize. Spolupracuji na nich již několik měsíců s lektorkou tvůrčího psaní, která mě vede při editaci a komentuje mnou zaslané části. A že si někdy nebere servítky. Jednou mě vyděsila hodnocením, že celá zaslaná část je tragická a ať ji raději přepíšu nanovo! Často pak pociťuji stres při otevírání a čtení jejích mailů. Na druhou stranu ale vím, že její odborné vedení mé prvotině velmi pomůže a že snad pak bude i vyšší šance na její publikování.

Další výzvou je nalézt partnera. Těsně před odjezdem do Harrachova jsem poprvé zašla na speed dating, tedy rychlé rande. Znala jsem jej dosud pouze z filmů a myšlenka vyzkoušet si jej na vlastní kůži mne hodně lákala. Během večera jsem se seznámila s desítkou mužů, s každým z nich jsem vedla pětiminutový rozhovor. V průběhu seznamování jsem si vedla poznámky o práci a zájmech přítomných mužů a na konci zaškrtla, s kým se chci znovu potkat a s kým nikoliv. Večer považuji za zábavný, opravdu moc jsem si ho užila.

A co dělat nyní? Čekat? Lovit? Číst poučné knížky o vztazích a doufat, že tak nebudu opakovat chyby? Ovládá mě strach. Ten nepříjemný prevít, který mě provází celým mým životem. Strach, že selžu. Strach ze samoty. Strach, že muži vycítí, že mám strach. Strach může psychiku člověka pořádně potrápit. Co s ním, neřádem jedním protivným? Nejradši bych ho zahodila a brala vše s nadhledem, jak se mi to většinou daří. Pak ale přijde slabá chvilka, kdy bych potřebovala mužovu oporu a ochranu, které se mi však nedostává. Musím ale vstát a jít dál i bez opory toho druhého. Vždyť se už rok učím nalézt oporu sama v sobě. Ale někdy prostě přijde ta vtíravá myšlenka o samotě a bezmoci, která ale jistě zase odejde a citlivá duše se opět posílí.

© 2020 by Lucie Kučerová. Created with Wix.com

  • Instagram
  • Facebook
ZANECHTE MI ZPRÁVU

KONTAKT

luc.kucerova@gmail.com

Prague, Czechia

  • Facebook
  • Instagram